Zjistila jsem že nejlepší způsob hubnutí je smutek. Jen tím že smutním dokážu zhubnout a nebo to bude tím že mám tak vymytý mozek dnešní dobou že všechny problémy řeším tím že přestanu jíst. Smutek mě ničí a přitom mě smutek zachraňuje, protože jen když se trápím tak mi příjde že žiji. Nic mě nenaplňuje. Je to ironické ale jediné co mě dokáže aspoň trošku naplnit je hlad. Pocit hladu. Ta lehkost. Jakmile ji necítím. Dokážu pomalu vyjít ven. Jakmile necítím tu prázdnotu v žaludku chci se okamžitě schovat. Schovat se někde aby nikdo neviděl mou obezitu. Snad někdy dosáhnu absolutní prázdnoty a budu schopná ji udržet.
